Rejstřík osob R - Ž
Rommel Erwin (1891 - 1944, fotografie zde) vešel do povědomí především jako vynikající německý vojevůdce, působící v letech 1941 - 1942 na severoafrickém válčišti. První kroky na cestě ke slávě učinil jako velitel 7. tankové divize v západním tažení roku 1940. V roce 1941 byl ustanoven velitelem německého expedičního sboru v severní Africe. V této funkci dosahoval pozoruhodných úspěchů až do pozdního léta roku 1942. V roce 1944 velel vojskům, čelícím spojeneckému vylodění v Normandii. Při jednom z náletů krátce po dni D byl těžce raněn. To již jeho hvězda začala zapadat - pro podezření, že byl zapleten do červencového spiknutí proti Hitlerovi, byl donucen k sebevraždě. Hitler se tak vyhnul veřejnému obvinění z vraždy populárního velitele. (přejato z Nejnovější ilustrované dějiny - Druhá světová válka, Donald Sommerville, Praha 2009)
Roosevelt Franklin Delano (1882 - 1945, fotografie zde) zastával úřad prezidenta USA od roku 1933 až do své smrti. Zatímco způsob, jakým vedl Churchill svůj národ ve válce, je předmětem obdivu, jsou Rooseveltovy činy považovány některými Američany za kontroverzní. Ačkoliv rozhodně nebyl žádným válečným štváčem, viděl zcela jasně nebezpečí hrozící ze strany Německa a Japonska a pracoval neúnavně na tom, aby mu jeho země dokázala čelit. Jeho oponenti ovšem tvrdili, že zašel příliš daleko a americký lid oklamal. Sklízel rovněž kritiku za svou údajnou naivitu, kterou prokázal při jednání se Stalinem a čínskými nacionalisty. Na druhou stranu třeba říci, že prokázal pronikavý instinkt při prosazování programu Lend - Lease, bez něhož by Británie a další spojenecké země nemohly pokračovat ve válce. (přejato z Nejnovější ilustrované dějiny - Druhá světová válka, Donald Sommerville, Praha 2009)
Stalin Josef (1879 - 1953, fotografie zde) byl diktátorem, který vládl Sovětskému svazu po Leninově smrti roku 1924 tvrdou rukou. S koncem 2. světové války se jeho vláda rozšířila na celou východní Evropu. Ve svém okolí nestrpěl žádné potencionální rivaly a nemilosrdně se vypořádal s veškerými projevy opozice. Jeho paranoia dosáhla neuvěřitelných rozměrů. Miliony loajálních sovětských občanů byly zavražděny nebo odvlečeny do otrockých pracovních táborů. Jeho chladné a cynické kalkulace vedly ke krachu v roce 1941, kdy odmítl počítat s možností německého útoku a patřičně se na něj připravit. Pod jeho bezohledným vedením se však Sovětský svaz nakonec protrpěl k vítězství a novému politickému uspořádání v Evropě. (Stalinův životopis zde) (přejato z Nejnovější ilustrované dějiny - Druhá světová válka, Donald Sommerville, Praha 2009)
Žukov Georgij, maršál (1896 - 1974, fotografie zde) byl jedním z předních sovětských vojevůdců za 2. světové války. Roku 1939 dokázal rozhodně porazit Japonce v bitvě u řeky Chalchyn (Chalchyn-gol). V letech 1941 a 1942 velel dle Stalinových rozkazů střídavě na frontě či sloužil ve štábních funkcích. Připisuje se mu opravdu mistrné zvládnutí obrany Leningradu, Moskvy a Stalingradu. Poté velel různým útočným operacím Rudé armády včetně těch, jež vedly k triumfálnímu dobytí Berlína roku 1945. Jako velitel byl nelítostný a přímočarý: neohlížel se na lidské či materiální ztráty. Byl jedním z generálů, kteří z dezorganizované Rudé armády roku 1941 vytvořili do roku 1945 nejobávanější válečnou sílu světa. Svou válečnou kariéru zakončil přijetím německé kapitulace 8. 5. 1945.
