ZLOČINY NACISMU

   Zatím jediné informace, které se mi podařilo k tomuto tématu získat, pocházejí z publikace Noc a mlha od autorů Oty Krause a Ericha Kulky (Praha 1966). Jednalo se o pokusy vyrobit z lidského tuku mýdlo. Po jejich úspěšném ukončení zamýšleli nacisté přejít do "sériové" výroby, což se jim vzhledem k předčasnému skončení války nepodařilo.

   Informace předkládám tak, jak jsou ve výše zmíněné publikaci i s fotografiemi.

KAPITOLA PRŮMYSLOVÉ ZPRACOVÁNÍ MRTVOL

(str. 215 - 220)

   V anatomickém ústavu v Gdansku se začalo vyrábět mýdlo z lidského tuku a pro průmyslové účely tam byla vyčiňována lidská kůže. Metody a receptury, bezpečně vyzkoušené v malé továrničce koncem roku 1944, se měly přenést do jiných koncentračních táborů, především do Osvětimi. Z mrtvol se mělo vyrábět mýdlo a kůže.

   Když dne 28. března 1945 dobyla sovětská vojska Gdansk, nikdo se nezajímal o to, co je vlastně v budově ústavu. Teprve v polovině dubna přijel do Gdanska Stanislav Buczkowski, delegát polského ústavu hygieny, který objevil tyto nacistické zločiny.

   Na návrh Buczkowského byla 4. května 1945 sestavena zvláštní komise, které se zúčastnil vrchní lékař z Gdanska dr. Jaminski a president Gdanska Jankowski. Budovy a místnosti, které sloužily k výrobě mýdla z lidského tuku, byly podrobně prohlédnuty. Komise pořídila fotografické snímky a celý materiál předala hlavní komisi pro zjišťování hitlerovských zločinů v Polsku.

FOTOGRAFIE - ZDE

Zkušební provozovna na výrobu mýdla z lidského tuku.

   Ještě za války kolovaly pověsti o tom, že nacisté vyrábějí mýdlo z lidského tuku a že tuto výrobu budou zavádět do všech koncentračních táborů. Nacisté tyto pověsti vyvraceli a prohlašovali je za protinacistickou propagandu. Teprve objevy v Gdansku potvrdily pravdivost těchto fantastických zpráv.

   Když Buczkowski přišel poprvé do opuštěného ústavu, uviděl ve dvou síních třináct velkých betonových kádí. V nich byly naloženy v roztoku desítky těl mužů i žen. Na první pohled bylo patrné, že pro studijní účely německých studentů ústavu akademie není tolik mrtvol zapotřebí. Postupně jich našel na 120. Buczkowski hledal dále . . . Za budovou ústavu zjistil, že mezi dvěma alejemi stojí nevelká jednopatrová budova. Byla nová a měla celkem tři místnosti. V pozadí budovy stál dosti vysoký komín, velikostí i tvarem odpovídající obvyklým továrním komínům. Takový byl zevnějšek továrny na mýdlo z lidského tuku, vybudované a maskované jako vědecký ústav anatomie a hygieny gdanské lékařské fakulty ve Wrzeszci.

   Dne 8. května 1945 navštívila ústav další komise, která vyfotografovala objekty a stroje v mydlárně a o zjištěných skutečnostech sepsala protokol za účasti zástupců veřejné bezpečnosti v Gnasku, za přítomnosti lékařů místní nemocnice v Gdansku dr. Kajkowského, dr. Cudzika a jiných. Snímky pořídil Edmund Plechawski.

   V protokolech je podrobný popis funkce strojního a technického zařízení mydlárny. Kotle byly vzduchotěsně uzavírány snímatelnými víky; na nich byly namontovány manometry do tlaku 5 atm. Celé vnitřní zařízení mydlárny bylo po stránce technické důmyslně zařízeno. Stavba budovy i stroje byly nové. Vše nasvědčovalo tomu, že tato budova byla postavena na vyšší rozkaz a že měla jediný účel - výrobu mýdla. Uvážíme-li, že postavení takové továrny vyžadovalo v roce 1944 schválení mnoha úřadů a zajištění nejrůznějších dodávek a lidí, je pravděpodobné, že mydlárna byla zřízena na rozkaz vysokých státních míst. Továrnu na mýdlo v ústavu anatomie navštěvovali též vysocí státní funkcionáři třetí říše.

   Nacisté se snažili zakrývat a pečlivě zahlazovat stopy svých zločinů. Vedoucí ústavu však byli překvapeni rychlým postupem sovětských vojsk a nestačil odklidit usvědčující důkazy: množství "suroviny" (mrtvol) pro výrobu mýdla, vývar z lidského masa a kostí, lidské kosti v kotlích, polovyčiněné lidské kůže, několik desítek kilogramů hotového mýdla, chemické přípravky, receptury. Další podrobnosti líčí svědci.

   Hlavní z nich, Zikmund Mazur, narozený 1920 v Gdansku, pracoval od ledna 1941 jako preparátor anatomického ústavu, jehož ředitelem byl profesor Rudolf Spanner z Kielu. Zástupcem Spannera byl docent dr. Wollmann, důstojník SS, který pocházel z Československa a jeho původní jméno bylo Kozlík. Wollmann byl důstojníkem SS, nosil střídavě civilní oděv, nebo černou uniformu SS. Přímým představeným Mazura byl vrchní preparátor von Bargen, který přijel do Gdanska z Kielu spolu s profesorem Spannerem. Mazur, který bydlil ve svém rodišti, Becherova ul, 2, vypověděl dne 28. května 1945 do protokolu pod přísahou:

   "Vedle anatomického ústavu byla na konci dvora postavena v létě 1943 jednopatrová kamenná budova o třech místnostech. Říkalo se jí laboratoř a zhotovovaly se tam lidské kostry a spalovalo se tam maso a nepotřebné lidské kosti. Ale už v zimě 1943 - 1944 nařídil prof. Spanner, že musíme sbírat lidský tuk, nevyhazovat jej. V únoru 1944 mi dal prof. Spanner předpis na výrobu mýdla z lidského tuku.

FOTOGRAFIE - ZDE

Zásoby mrtvol pro výrobu mýdla.

   Podle předpisu se mělo vzít 5 kg lidského tuku na 10 litrů vody a 500 nebo 1000 gramů žíravé sody, vařit to vše 2 - 3 hodiny a pak to dát vychladnout. Mýdlo pak vyplavalo navrch, kdežto zbytky a voda zůstaly na dně věder. Do směsi se také ještě přidávala hrst odpařované soli a soda. Pak se přidala čerstvá voda a směs se vařila znovu 2 - 3 hodiny. Po vychlazení se mýdlo vylévalo do forem. Mýdlo mělo nepříjemný zápach. Aby se tento nepříjemný zápach odstranil, přidával se benzaldehyd.

   S prací na výrobě mýdla z lidského tuku se započalo v lednu 1944. Přednostou továrny na mýdlo byl vrchní preparátor von Bargen. Veškeré zařízení bylo převzato z anatomického ústavu.

   Ze dvou várek, jejichž zpracování jsem se přímo zúčastnil, vyšlo více než 25 kg hotového mýdla. Pro tyto várky bylo sejmuto 70 - 80 kg lidského tuku, a to asi ze čtyřiceti mrtvol. Hotové mýdlo šlo k prof. Spannerovi, který je měl v úschově.

   Jak je mi známo, zajímala se o výrobu mýdla z lidských mrtvol sama hitlerovská vláda. Do anatomického ústavu přijížděl ministr osvěty Rust, říšský vedoucí zdravotnictví dr. Conti, gdanský župní vedoucí Albert Forster a řada profesorů z jiných lékařských ústavů.

   Sám jsem používal tohoto mýdla k mytí a praní. Vzal jsem si jej asi 4 kg.

   Stejně jako lidský tuk, nařídil prof. Spanner stahovat také lidskou kůži. Napřed byla zbavena tuku a potom zpracována určitými chemickými látkami. Vyděláváním lidské kůže se zabýval vrchní preparátor von Bargen a sám profesor Spanner. Zpracovaná kůže byla uskladněna do beden a byla určena ke zvláštním účelům, nevím však k jakým."

   John Henry Witton, voják královského sussexského pluku, byl zajat dne 21. května 1940 u Amiensu ve Francii. Do Gdanska byl přivezen dne 4. dubna 1943 a odtud se dostal do tábora válečných zajatců XXV v Marienburgu. Byl přidělen do pracovní brigády 203, jejíž členové chodili na práce do anatomického ústavu a nemocnic v Gdansku. Dne 3. ledna 1946 vypověděl mj.:

   "V budově ústavu jsem konal nejrůznější práce. Denně tam bylo dodáváno 7 - 8 mrtvol. Všechny byly nahé a bez hlav. Někdy je přivážela auta Červeného kříže v dřevěných bednách . . . Mrtvoly se dávaly do nějaké tekutiny ve

FOTOGRAFIE - ZDE

Snímků tohoto druhu je celkem třicet. Jsou uloženy v polských archivech.

velkých nádržích, kde ležely asi čtyři měsíce. Potom jsme je kladli na stůl v hlavním sále, kde byly pitvány . . . Z mrtvol, které se zachovaly, jsme z rukou, břicha a nohou snímali veškerou tkáň. Protože byly mrtvoly nasyceny předem jakousi tekutinou, šla tkáň snadno od kosti. Potom jsme tkáň skládali do nádrže velikosti menšího kuchyňského stolu, kde se vařila. Tato nádrž měla velmi složité zařízení. Byla instalována, pokud se pamatuji, o vánocích roku 1943. Po svaření se získaná tekutina vylévala do bílých nádob . . ."

   Jako druhý vypovídal William Anderson Heely, desátník ze Skotska, Fiveshire, Kirkealdy, High Street 26. Sdílel podobný osud jako jeho kolega Henry Witton. Z jeho výpovědi citujeme:

   " . . . Ve sklepě ústavu bylo stále 100 - 120 mrtvol. Po pitvě byla z kostí snímána veškerá tkáň, které se mělo použít ke zkouškám . . .

   Konstrukce stroje na výrobu mýdla byla skončena v březnu nebo dubnu 1944. Stavba budovy, kde měl být stroj umístěn, byla zakončena v červnu 1942. Stroj byl sestaven u gdanské firmy AIBD, která nebyla zapojena do válečné výroby. Pokud se pamatuji, měl tento stroj elektricky zahřívanou nádrž, ve které se kosti mrtvol rozpouštěly přidáváním jakýchsi kyselin.

   Pochod rozpouštění trval asi 24 hodin. Tukové části mrtvol, zejména ženských, se skládaly do velkých smaltovaných kádí, kde byly zahřívány plamenem dvou benzínových hořáků. Také při tomto výrobním pochodu se používalo nějakých přísad. Domnívám se, že to byl sodný louh. Když bylo vaření skončeno, dala se získaná směs vychladnout a potom se vylévala do zvláštních forem.

   Nemohu přesně určit množství hmoty, která se takto získala, ale viděl jsem, že se jí v Gdansku používalo k čištění stolů, na kterých se konala pitva. Lidé, kteří této hmoty používali, mne ujišťovali, že je to nejlepší mýdlo k tomuto účelu . . ."

   V další části protokolu je výpověď asi dvanácti osob, které pracovaly v ústavu. Výpověď, sepsanou ve vojenském oddělení úřadu generálního prokurátora v Londýně, podepsal je S. M. Mason, kapitán justiční služby.